Šanta

Tato šanta roste vzpřímeně, trsovitě. Její listy a modrofialové květy jsou větší než u většiny známějších šant. Hodí se dobře do smíšených trvalkových záhonů. Poradí si dobře se suchem, ale plný úpal pro ni není vhodný.

Méně známý vzrůstnější druh šanty. U nás se přirozeně vyskytuje pouze vzácně v severozápadních a středních Čechách a na jižní a střední Moravě, kde roste na křovinatých stráních a na pastvinách. Patří mezi silně ohrožené druhy.

Původní divoká forma šanty velkokvěté roste volně v oblastech Kavkazu a východu Evropy na loukách a pastvinách. Je to bujně a vzpřímeně rostoucí trsnatá trvalka. Bramdean vyniká tmavě vybarvenými vysokými stonky a velkými květními latami v syté fialovomodré barvě. Po první vlně kvetení a následném sestřižení vykvete ještě jednou. Výborně se hodí do záhonů s růžemi i do divočejších lučních kompozic s trávami. 

Šanty jsou ideální společnice růží, hodí se do přírodně laděných zahrad a nižší druhy i do truhlíků a květináčů. Některé z nich jsou neodolatelným lákadlem pro kočky, způsobuje to halucinogen nepetolakton. Ten by měl být v nejvyšší míře obsažen v druhu Nepeta cataria. Naopak šanty s vůní citrónu prý kočky nelákají. Botanický název Nepeta pravděpodobně pochází z pojmenování starověkého etruského města Nepet - Nepi na území dnešní italské provincie Viterbo, kde se rostlina kdysi pěstovala. Šanta hroznovitá přirozeně roste na suchých loukách a skalnatých, kamenitých svazích Kavkazu až po střední Asii. Má aromatické šedozelené lístky a vytváří trsnatý polokulovitý keřík. Amelia kvete světlounce růžovými kvítky s tmavším purpurově vybarveným kalichem.