Levandule Grosso

Levandule Grosso je velmi nenáročná na vodu i živiny, jde o klasickou suchomilnou rostlinu 💧. Po výsadbě sazenice zalévejte pravidelně, dokud plně nezakoření. Starší rostliny pak zvládají i delší období sucha a stačí je zalít jen při extrémních letních vlnách veder. Dejte si obrovský pozor na přemokření, které je nejčastější příčinou úhynu. Hnojení pak není vůbec potřeba. Rostlina přirozeně preferuje chudou půdu, přemíra živin (zejména dusíku) způsobuje jen vytáhlý růst na úkor kvetení a horší odolnost během zimy.

Pravidelný řez je u levandule klíčový pro udržení kompaktního tvaru a zabránění odspodu. Stříháme ji dvakrát ročně. Letní řez: Provádíme ihned po odkvětu (obvykle v srpnu). Zastřihujeme pouze odkvetlé stonky, čímž můžeme podpořit druhou vlnu kvetení ještě na konci sezóny. Jarní řez: Je pro rostlinu nejdůležitější a provádíme ho brzy na jaře (březen až duben), jakmile pominou silné mrazy. Rostlinu seřízneme zhruba o třetinu až polovinu. Nikdy ale nestříhejte až do starého, tvrdého dřeva, ze kterého by keřík už nemusel obrazit.

Jelikož je odrůda Grosso poměrně robustní a v dospělosti běžně dorůstá do výšky 70 až 90 cm, doporučujeme pěstební spon 60 až 80 cm mezi jednotlivými rostlinami. Při výsadbě do plošného záhonu počítejte se zhruba 3 až 5 sazenicemi na jeden metr čtvereční. Tento rozestup zajistí rostlinám dostatek prostoru pro zdravý růst, dobré proudění vzduchu fungující jako prevence proti plísním a hlavně umožní bohaté a plné kvetení každého keříku.

Levandule Grosso naprosto skvěle funguje ve společných výsadbách s rostlinami, které mají naprosto totožné pěstební nároky. Musí jít výhradně o druhy milující plné sluneční záření a suchou, propustnou půdu. Klasikou jsou proto další oblíbené středomořské bylinky, jako je tymián, rozmarýn, saturejka nebo dobromysl. Výborně se ale doplňuje také s nižšími okrasnými travinami (například kostřavou), svatolinou, bohatě kvetoucími rozchodníky, případně slouží jako úžasný, plošný podrost pro keřové nebo pnoucí růže.

Ano, je to možné, ale vyžaduje to o něco pečlivější přístup než pěstování v zemi. Vzhledem k tomu, že odrůda Grosso dorůstá až 90 cm a tvoří opravdu bohatý kořenový systém, potřebuje dostatečně velkou a hlavně hlubokou pěstební nádobu. V žádném případě nezapomeňte vytvořit silnou vrstvu štěrkové drenáže na dně květináče a použít velmi propustný substrát smíchaný s hrubým pískem. V nádobě musíte levanduli o něco častěji zalévat a na zimu květináč pečlivě obalit například jutou nebo bublinkovou fólií, aby kořeny v mrazech nepromrzly.

Máme pro vás skvělou zprávu! Levandule Grosso je zcela bez škůdců a v našich podmínkách prakticky netrpí na žádné běžné choroby 🙂. Její silné a aromatické silice navíc působí jako vynikající přirozený repelent, který spolehlivě odhuzuje většinu nepříjemných hmyzích škůdců, včetně mšic, slimáků a dokonce i komárů. Na druhou stranu je tato rostlina doslova magnetem a obrovským lákadlem pro včely, motýly a spoustu dalších užitečných opylovačů 🐝. Žádné chemické postřiky tedy rozhodně nebudou potřeba.

Pro úspěšné pěstování je zásadní velmi dobře propustná, písčitá a spíše chudá půda. Levandule absolutně nesnáší těžké, jílovité a zamokřené zeminy, ve kterých jí v chladnějším období rychle uhnívají kořeny. Pokud máte na zahradě těžší půdu, silně doporučujeme před výsadbou vykopat mnohem hlubší jamku a na její dno přidat štěrk nebo hrubý písek jako drenáž. Ideálním řešením pro velmi těžké půdy je pěstování levandulí na vyvýšených záhonech.

Levandule Grosso miluje slunce! Vyberte pro ni proto plně osluněné stanoviště, které je teplé a vzdušné. Ideální je místo, které se i v zimě dobře prohřívá a nezadržuje vodu. Ve stínu nebo polostínu bude rostlina vytáhlá, začne chřadnout a bude velmi málo kvetoucí. Skvěle se hodí na jižně orientované svahy, do štěrkových záhonů, skalek nebo jako voňavý lem podél slunných cestiček.

Tato výjimečná odrůda byla úspěšně vyšlechtěna ve Francii v roce 1972 jako lék na tehdy chřadnoucí a upadající produkci velmi náchylné levandule lékařské. Kultivar Grosso totiž produkuje obrovské množství masivních, tmavě fialových květů a celková výtěžnost vzácného esenciálního oleje je u něj až třikrát vyšší než u dříve pěstovaných běžných odrůd. Je nesmírně robustní, snese horší podmínky a i přes jemně kafrovější tóny své vůně zůstává dodnes absolutně nepostradatelnou a ceněnou ingrediencí v celosvětovém kosmetickém a potravinářském průmyslu.

Levandule Grosso (Lavandula intermedia) je přírodní kříženec, kterému se odborně říká lavandin. Od klasické levandule lékařské se liší hned v několika ohledech. Je zaprvé mnohem mohutnější a celkově vyšší. Má extrémně dlouhé a výrazné tmavě fialové klasy květů. Doba jejího kvetení nastává zhruba o dva až tři týdny později, nejčastěji tedy v průběhu července a srpna. Má také mnohem silnější vůni s o něco výraznějšími kafrovými tóny 👃, proto se hojně pěstuje pro komerční získávání esenciálních olejů.

Levandule Grosso je klasifikována jako dlouhověká a vytrvalá trvalka. Pokud jí od samého začátku zajistíte ty správné podmínky pro růst, tedy zejména dostatek přímého slunce, propustnou a sušší půdu a vyhnete se jejímu přemokření, vydrží vám na zahradě dělat obrovskou parádu bez sebemenších problémů mnoho let. Je k tomu ale bezpodmínečně nutný už zmíněný pravidelný a radikální jarní řez. Pokud byste totiž rostlinu dlouhodobě nestříhali, brzy by ztratila svůj typický kulovitý tvar, roztáhla by se, masivně zdřevnatěla a její životnost by se bohužel výrazně zkrátila.

Můžete být zcela bez obav, levandule Grosso není vůbec jedovatá. Naopak je plně jedlá a hojně se využívá nejen v kosmetice, ale i v gastronomii. Díky svému silnému a pronikavému aroma se skvěle hodí na výrobu domácích sirupů, bylinkových sušenek, pro dochucení džemů nebo jako speciální koření k letnímu grilovanému masu. Rostlina je 100% bezpečná pro vás, vaše děti i domácí zvířata.

Ano, odrůda Grosso je plně mrazuvzdorná a na vhodném stanovišti běžně vydrží teploty až do -23,3 °C (pěstební zóna 6a). Má také krásný zimní efekt ❄️, jelikož si zachovává své šedozelené listy. Aby zimu zvládla bez úhony, potřebuje mít především propustnou a sušší půdu. Zimní vlhko a stojící voda jsou pro ni mnohem nebezpečnější než samotný mráz. V chladnějších a horských oblastech jí můžete na zimu preventivně dopřát lehkou přikrývku z prodyšného chvojí.

Zdaleka nejčastějším důvodem nečekaného žloutnutí a usychání spodních partií je nadbytek vlhkosti v kombinaci se špatnou drenáží půdy. Levandule zkrátka nesnese mokré nohy a při přemokření jí velmi rychle začnou dusit a uhnívat kořeny. Řešením je okamžitě a radikálně omezit zálivku a zkontrolovat, zda v záhonu po dešti nestojí voda. Druhým možným důvodem je, že jste rostlinu po výsadbě několik let po sobě neostříhali, v takovém případě odspodu zcela přirozeně a nevratně dřevnatí a vyholuje se.

Pokud si chcete krásnou levanduli sušit, sklízejte ji přesně v době, kdy jsou květy již plně zbarvené do tmavě fialova, ale ještě nejsou zcela otevřené. Ideální čas přichází v suchém dni dopoledne po oschnutí ranní rosy, kdy je v květech koncentrováno nejvíce vonných silic a aromatických látek. Stonky pak opatrně ustřihněte i s několika lístky, svažte je do menších svazečků a zavěste květy směrem dolů na suché, temné a velmi dobře větrané místo. Díky tomu si udrží sytou barvu i silnou vůni na dlouhé měsíce.

Jelikož je odrůda Grosso botanický kříženec (lavandin), neprodukuje klíčivá semena a nedokáže se tak sama přesévat. Zcela spolehlivým a nejběžnějším způsobem množení je proto takzvané bylinné řízkování. Řízky odebírejte nejlépe koncem jara nebo případně koncem léta z nových, ještě nezdřevnatělých výhonů. Odstřihněte asi 8 až 10 cm dlouhý stonek, opatrně odstraňte spodní lístky a zapíchněte ho do vlhkého, velmi propustného substrátu s velkým podílem písku. Udržujte řízky v mírném polostínu, dokud nepustí silné a zdravé kořeny.