Narcis Replete

Očekávejte nádherné a bohatě plné květy otevírající se během dubna a května. Rostlina dorůstá výšky 40 až 45 cm. Charakteristickým znakem jsou čistě bílé vnější okvětní lístky a silně nařasený střed, který hraje odstíny od meruňkově růžové až po jemně lososovou barvu. Vypadá naprosto skvostně.

Narcisy rozhodně nejsou jedlé, naopak jsou pro člověka i zvířata jedovaté. Obsahují alkaloidy (zejména lykorin), a to nejvíce v samotné cibuli. Při požití mohou vyvolat nevolnost, bolesti břicha a zvracení, což platí i pro domácí mazlíčky, jako jsou psi a kočky. Manipulace s cibulemi může u citlivějších jedinců způsobit i mírné podráždění pokožky, proto je dobrým zvykem sázet je v zahradnických rukavicích.

Ano, a má to značný ekologický význam. Brzy na jaře, v dubnu a květnu, kdy je v přírodě ještě poměrně málo květů, představují rozkvetlé a navíc jemně aromatické narcisy velmi vítaný a důležitý zdroj potravy pro opylovače. Rády je navštěvují první probouzející se včely i čmeláci.

Pokud si cibule pořídíte dříve, než je vhodné je zasadit do země (nebo pokud s výsadbou musíte chvíli počkat), skladujte je na chladném, suchém a dobře větraném místě. Ideální teplota pro uskladnění je kolem 15 až 18 °C. Tím předejdete jejich předčasnému vyrašení nebo naopak vzniku plísní, které hrozí ve vlhkém prostředí.

Obrovskou výhodou narcisů je, že jsou obvykle zcela bez chorob a nevyžadují žádnou speciální ochranu. Netrpí ani na běžné živočišné škůdce. Jejich přirozená toxicita má v tomto ohledu velký přínos – cibule narcisů spolehlivě odpuzují hraboše, myši i další hlodavce, kteří si jinak na cibulovinách rádi smlsnou. Narcisy jsou tedy výborné i pro ochranu okolních, zranitelnějších cibulí na záhonu.

Narcis Replete vypadá skvěle ve smíšených výsadbách. Výborně funguje s modřenci (Muscari) nebo s nižšími ranými tulipány, kde vytvoří nádherný barevný kontrast. Velmi se hodí také jako podrost pod listnaté opadavé keře. Jako bezprostřední sousedy můžete zvolit nízké půdopokryvné jarní trvalky, které svými listy později elegantně skryjí postupně žloutnoucí nať odkvetlých narcisů.

Narcisy potřebují propustnou, humózní a hlinitou půdu. Co se týče vláhy, jsou středně náročné. Na jaře během růstu a kvetení udržujte půdu mírně vlhkou, ale vyvarujte se těžkým a trvale přemokřeným půdám, ve kterých by mohly cibule snadno uhnít.

Těmto narcisům se nejlépe daří na plném slunci nebo v polostínu. Ideální je místo, které je na jaře dobře osluněné, například pod opadavými stromy a keři, které v době květu narcisů ještě nemají plně vyvinuté listy.

Rozhodně ano! Tato odrůda je výborná k řezu, navíc velmi příjemně a jemně voní, takže vám krásně provoní celý interiér. Pamatujte jen na jednu důležitou věc – čerstvě seříznuté stonky narcisů vypouštějí do vody slizovitou šťávu, která může ucpávat cévní svazky a uškodit jiným květinám ve společné váze. Před smícháním s dalšími druhy rostlin proto nechte narcisy alespoň 12 hodin stát ve vodě zcela samostatně.

Tomuto jevu se říká 'slepota narcisů' a může mít několik pěstebních příčin. Často za tím stojí zbytkové vyčerpání cibule – pokud jste v minulém roce předčasně ostříhali zelené listy, cibule nestihla nabrat dostatek živin. Dalším důvodem může být příliš mělká výsadba, dlouhodobé letní sucho v období tvorby květových pupenů, nebo příliš zahuštěný trs po mnoha letech na stejném místě. V takovém případě doporučujeme cibule v létě vykopat a na podzim znovu rozsadit do správné hloubky do humózní půdy.

Nejběžnějším způsobem množení u narcisů je dělení dceřiných cibulek. Během několika let pěstování na stejném stanovišti se kolem mateřské cibule vytvoří bohatý trs menších cibulek. Jakmile zpozorujete, že je porost příliš zahuštěný a kvetení začíná slábnout (obvykle zhruba po 3 až 5 letech), můžete trs po zaschnutí listů vykopat. Cibulky od sebe opatrně oddělte a na podzim je rozsaďte na nová místa.