Astra Kristina

Můžete být naprosto bez obav. Tato rostlina není toxická ani jedovatá pro člověka, a nepředstavuje nebezpečí ani pro vaše domácí mazlíčky, jako jsou psi či kočky.

Mějte však na paměti, že se nejedná o rostlinu jedlou, slouží tedy výhradně k okrasným účelům.

Tato podzimní kráska začíná nakvétat na konci léta v srpnu a její kvetení pokračuje vytrvale přes celé září až do října.

Kultivar Kristina se pyšní bohatou násadou zářivě čistě bílých květů s výrazným středem. Díky nižšímu, kompaktnímu vzrůstu (30–40 cm) a sytě zeleným listům tvoří na podzim v záhonech nádherné bílé polštáře, které rozzáří každou zahradu.

Přestože jsou květy velmi krásné, tato konkrétní nízká odrůda není vhodná k řezu do vázy ani k sušení.

Stonky jsou poměrně krátké a rostlina nejlépe vynikne jako ucelený kvetoucí polštář přímo v záhonu. Pokud hledáte astry do váz, je lepší sáhnout po vyšších odrůdách (např. Aster novae-angliae nebo Aster novi-belgii).

Ano, astra Kristina funguje v podzimních měsících doslova jako magnet pro včely, motýly a další opylovače.

Vzhledem k tomu, že kvete až do října, kdy v přírodě ubývá přirozených zdrojů potravy, představuje pro hmyz nepostradatelný a velmi cenný zdroj nektaru před příchodem zimy.

Nemusíte se bát, že by vám tato astra zaplevelila zahradu. Odrůda Kristina se sama nepřesévá.

Rostlina se sice postupem let mírně rozrůstá do šířky pomocí svého kořenového systému a tvoří stále hustší trs, ale nekontrolované šíření semeny po celé zahradě u ní nehrozí.

Nejčastějšími nezvanými hosty na astrách jsou slimáci a plzáci, kteří si s oblibou pochutnávají především na mladých jarních výhonech. Doporučujeme rostliny na jaře kontrolovat a případně použít ekologické bariéry nebo granule proti slimákům.

Během sezóny se mohou na stoncích a listech objevit také mšice. Při menším výskytu je stačí omýt silnějším proudem vody, při přemnožení můžete použít postřik na bázi mýdla nebo běžně dostupný insekticid.

Ne, žádnou oporu pro tuto odrůdu nebudete potřebovat.

Z naší sazenice vyroste pevný, hustý a kompaktní keřík dorůstající do výšky zhruba 40 centimetrů. Díky tomuto nízkému vzrůstu si skvěle drží svůj tvar, nerozklesává se ani při silnějším větru či dešti a stojí pevně na svém místě.

Bílý až šedavý moučnatý povlak na listech je způsoben houbovým onemocněním zvaným padlí, ke kterému jsou astry náchylné, zejména na konci léta při střídání vlhka a tepla.

Abyste mu předešli, zajistěte rostlinám dostatečnou cirkulaci vzduchu (nepřehusťujte výsadbu) a při zalévání směřujte vodu vždy přímo ke kořenům, nikoliv na listy. Pokud je zasažení silné, doporučuje se včas odstranit nejvíce napadené listy a aplikovat vhodný fungicidní postřik.

Astra dumosus je dlouhověká trvalka, ale pro udržení její síly, bohatého kvetení a vitality je nejlepší ji každé 3 až 4 roky rozdělit.

Množení dělením trsů provádějte ideálně brzy na jaře. Celou rostlinu opatrně vykopejte, rýčem nebo nožem rozdělte kořenový bal na několik menších částí a ty pak ihned zasaďte zpět na nová místa do připravené půdy.

Druh Aster dumosus má svou původní domovinu na americkém kontinentu, konkrétně v Severní Americe.

V přírodě se zde vyskytuje zejména na mírně vlhkých planinách, na loukách a v polostinných okrajích listnatých hájů. Tyto její přirozené kořeny vysvětlují, proč jí v našich zahradách tolik vyhovuje běžná, ale nevysychající půda.

Astře dumosus se nejlépe daří na slunném stanovišti nebo v polostínu. Vzhledem k jejímu přirozenému původu jí vyhovují mírně vlhké planiny a okraje hájů.

Je to vynikající volba pro okraje květinových záhonů, lemy cestiček nebo jako podrost pod vyšší, řidší keře. Výborně funguje také ve smíšených výsadbách společně s dalšími podzimními trvalkami.